Životopisy členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Ing. Pavla Gomba
Pavla Gomba Narozena 15. 8. 1974, vdaná.

Pracovní zkušenosti:
od 2000 Český výbor pro UNICEF (Dětský fond OSN), výkonná ředitelka (v roce 2002 zvolena členkou Standing Group)
1999 municipalita Masvingo, Zimbabwe, poradce
1997 - 1999 Nizozemská obchodní komora v Praze, Business Development Consultant
1996 Velvyslanectví dánského království v Praze, obchodní oddělení.

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor finance a řízení lidských zdrojů.
Publikuje články o dětských právech a mezinárodních vztazích, vydala knihu o mezinárodní rozvojové pomoci.
Zpět na začátek
PhDr. Irena Ondrová
Irena Ondrová Narozena 19. 6. 1949 v Chomutově
Vdaná, syn 28 let
Bydliště: Zlín

Zaměstnání:
teoretička kultury, náměstkyně primátora města Zlína, senátorka za ODS (1996 - 2002)

Vzdělání:
vysokoškolské (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta - kulturologie)

Další činnost, členství v institucích:
Správní rada Univerzity T. Bati ve Zlíně
Správní rada Nadace T. Bati ve Zlíně
Nadace Becario – pro rozvoj vzdělanosti
Česká komise UNESCO

Politická orientace:
Nikdy nebyla v KSČ, do roku 1992 v žádné politické straně
1992 až dosud členství v ODS
Negativní lustrační osvědčení

Zájmy:
Poznávání kultur - cestování, knihy, hudba (vážná, tradiční jazz, blues, gospel), psi – výhradně hrubosrstí jezevčíci, kytky
Zpět na začátek
Eva Kantůrková
Eva Kantůrková Narozena v Praze, obecnou a část měšťanské školy vychodila ve Velkých Popovicích. Střední školu absolvovala v Praze. Je absolventkou Filosofické fakulty Karlovy univerzity.

Jako novinářka začínala v Mladé frontě. Až na drobná zaměstnání od konce 50. let se věnuje profesi spisovatele. Napsala řadu románů, souborů povídek a novel a esejů, je autorkou šesti filmových scénářů. Za literární činnost obdržela cenu Toma Stopparda (za Přítelkyně z domu smutku), cenu Jana Palacha (za románovou studii Jan Hus) a cenu Egona Hostovského (za román Zahrada dětství). Film Smuteční slavnosti podle jejího scénáře získal cenu v Montrealu, televizní seriál Přítelkyně z domu smutku získal dvě hlavní ceny v Cannes.

V 70. letech měla zákaz publikování, její knihy byly vydávány v zahraničí, za jednu z nich byla uvězněna a obviněna z podvracení republiky. Byla mluvčí Charty 77, po převratu poslankyní České národní rady, byla zvolena předsedkyní Obce spisovatelů.
V posledních letech pracovala v Nadaci Český literární fond (viz http://www.nclf.cz/stranky/organy.htm - pozn. red).
Byla dvakrát vdaná, má dva syny.
Zpět na začátek
Ing. Jan Kostrhun
Ing. Jan Kostrhun Narozen 3. 7. 1942 v Podivíně, okr. Břeclav
Vzdělání: Vysoká škola zemědělská v Brně (1964)

Zaměstnání:
zootechnik (1965 – 1984)
scenárista (1985 – 1990)
poslanec Federálního shromáždění ČSFR (1992)
svobodné povolání - spisovatel a scenárista (1993 – 1996)
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (1996 – 2002), člen výboru pro VVKMT, předseda podvýboru pro kulturu, člen Stálé komise pro sdělovací prostředky.

Od roku 1965 literární, scenáristická a publicistická činnost; autor nebo spoluautor 25 vydaných knih, 5 celovečerních filmů, 5 dokumentárních filmů,
2 TV inscenace, 5 rozhlasových her, několik cen za literaturu a scénář, člen PEN klubu. (Bibliografie viz např.: „Slovník českých spisovatelů“, Brána, Praha 1995; „Slovník české prózy“, Sfinga, Ostrava 1994).

Rodinné poměry: ženatý, tři děti.

Politická příslušnost: V roce 1968 člen KSČ, členství na vlastní žádost zrušeno vyloučením. V roce 1990 zakládající člen Zemědělské strany, po jejím zániku od roku 1994 člen ČSSD.
Zpět na začátek
JUDr. Dalibor Matulka
JUDr. Dalibor Matulka Osobní informace
Narozen 12. 7. 1953 v Brně; ženatý
Předchozí zaměstnání

1972 – 1973
Průmyslové stavby Brno, dělník v rámci tzv. nultého ročníku VŠ

1975 – 1976
Státní divadlo Brno, dělník, před nástupem základní vojenské služby

1978 – 1985
Krajský ústav národního zdraví Brno, vnitropodnikový kontrolor

1986 – 1991
Městský ústav národního zdraví, hlavní kontrolor

1991 – 1992
Centrum dětských odborných zdravotních služeb, právník

1992 – 2002
ČNR, poté Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, poslanec

od 2002
Nejvyšší soud ČR, asistent soudce

Vzdělání        
1968 – 1972
gymnázium Brno

1972 – 1973
„nultý ročník“ VŠ

1973 – 1975
Právnická fakulta UJEP Brno, denní studium, z osobních důvodů ukončeno po 2. ročníku

1979 – 1984
Právnická fakulta UJEP Brno, studium při zaměstnání, ukončeno státní zkouškou

1985
rigorózní zkouška, získání titulu JUDr.

Odborná zkušenost
1978 – 1991
KÚNZ a MÚNZ Brno: praxe ve vnitropodnikové kontrole v rozpočtových organizacích, hlavní náplň práce jednak provádění periodických revizí, hospodaření zdravotnických zařízení, jednak agenda vyřizování stížností občanů

1992 – 2002
ČNR a PSP ČR: poslanec, člen ústavně právního výboru, mandátového a imunitního výboru, do roku 1998 člen Stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky, v letech 1999 – 2001 člen vládní komise pro otázky vztahu státu a církví

Jazyky
pasivně angličtina, ruština
Zpět na začátek
Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, CSc.
Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák se narodil 10.7.1952 v Praze, kde od té doby nepřetržitě bydlí. Je ženatý, otcem tři dětí.

Po maturitě na střední průmyslové škole elektrotechnické v roce 1971 ukončil v roce 1976 vysokoškolské studium kybernetiky na Českém vysokém učení technickém a roku 1991 vysokoškolské studium práv na Univerzitě Karlově. V mezidobí ukončil v roce 1983 doplňující studium vysokoškolské pedagogiky, roku 1987 doplňující studium učitelství odborných předmětů a v roce 1989 mu byla udělena vědecká hodnost. Habilitoval se v roce 1998.

V uplynulém období byl zaměstnán jako řidič tramvají, výrobní dispečer, středoškolský profesor a advokátní koncipient. Nyní již řadu let pedagogicky a vědecky působí na Univerzitě Karlově. Má též advokátní kancelář v Praze.

Je autorem nebo spoluautorem mnoha výzkumných zpráv, a dále více než sedmdesáti domácích či zahraničních knižních publikací, vědeckých studií, odborných článků a učebních textů pro základní, střední a vysoké školy z oborů kybernetiky, práva a didaktiky.

Působil, popř. působí, ve vědeckých společnostech, v Ústřední volební komisi a ve výborech České advokátní komory.

Členem Rady je od 28.2.2001 (byl navržen poslaneckým klubem KSČM). V roce 2002 byl zvolen předsedou redakční rady Zpravodaje Rady. V letech 2003 až 2006 byl místopředsedou Rady.
Zpět na začátek
František Pejřil
František Pejřil Narozen 30. 6. 1947

Praxe
1994 – dosud
starosta obce Mokrá – Horákov, kraj Jihomoravský (v komunální politice aktivní od roku 1990)

1998 – 2002
poslanec PSP ČR za ODS, člen petičního výboru, předseda podvýboru pro národnosti, člen podvýboru pro drogovou problematiku

1969 – 1994
cementárna Mokrá u Brna, operátor řídícího střediska

1968 – 1969
Nizozemsko, Královské dřevařské podniky

1966 – 1968
základní vojenská služba v Jihlavě

Vzdělání
1966
maturita na Střední průmyslové škole v Šumperku

Aktivity
1989: stávkový výbor, Občanské fórum
1990: zakládající člen ODS


Osobní informace
ženatý, manželka Eva, děti Simona a Jan
Zpět na začátek
Petr Pospíchal
Petr Pospíchal Narodil jsem se dne 16. dubna 1960 v Brně jako nejstarší z pěti dětí. Po skončení základní školy jsem se učil tiskařem. Od počátku roku 1977 jsem se účastnil činnosti Charty 77, za niž jsem byl v květnu 1978 uvězněn, obviněn z pobuřování a posléze odsouzen k jedenácti měsícům odnětí svobody. Po návratu z vězení jsem se navzdory vyloučení z učebního poměru nakonec vyučil. V roce 1979 jsem začal pracovat ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Na chléb jsem si vydělával až do listopadu 1989 v různých dělnických profesích.

V roce 1982 jsem byl během základní vojenské služby opět obviněn z pobuřování a nakonec odsouzen k osmnácti měsícům vězení. Po návratu jsem se dále účastnil aktivit souvisejících s činností Charty 77, navázal jsem styky s polskými disidenty a organizoval jsem schůzky polských a československých aktivistů v hraničních horách. V roce 1987 jsem byl pro tuto činnost zatčen a obviněn z podvracení republiky. Po velké mezinárodní protestní kampani jsem byl po čtyřech měsících propuštěn z vazby, trestně stíhám jsem však byl až do prosince 1989. V roce 1988 jsem spoluzakládal Východoevropskou informační agenturu, která propojovala nezávislé informační zdroje ze zemí střední a východní Evropy a publikovala informace z Československa a dalších zemí na Západě.

Ve druhé polovině osmdesátých let jsem byl volným spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa a BBC, a to jejich českých i polských sekcí, věnoval jsem se především rozhlasové publicistice. Publikoval jsem v českých samizdatových časopisech, na vydávání některých z nich jsem se aktivně podílel, stejně jako i na vydání řady samizdatových knih.

V listopadu 1989 jsem byl spoluzakladatelem Občanského fóra, krátce poté jsem se stal zmocněncem Koordinačního centra Občanského fóra pro Rozhlas. V této neformální funkci jsem se také v revolučních dnech odvolával z funkce tehdejšího ředitele Československého rozhlasu Kvapila. Až do prvních svobodných voleb v červnu 1990 jsem byl členem nejužšího vedení Koordinačního centra OF. Poté jsem pracoval v kanceláři prezidenta republiky jako zástupce ředitele zahraničního odboru. S rozpadem Československa jsem byl vyslán do Sofie, kde jsem působil nejprve jako chargé d´affaires a posléze jako velvyslanec České republiky, a to do ledna 1998.

Po návratu z diplomatické funkce jsem zůstal na volné noze, živil jsem jako konzultant, s manželkou spoluvlastníme minoritní podíl v menší obchodní firmě.

Často publikuji, a to především v Literárních novinách a v Lidových novinách, věnuji se především vnitropolitickým a zahraničněpolitickým tématům. Působím v několika občanských iniciativách, jsem předsedou Helsinského občanského shromáždění v České republice a jedním z mluvčích Brandýské iniciativy (2001).

Od roku 1992 jsem ženatý, mám dvě dcery (Anežku, narozenou 1995 a Kateřinu, narozenou 1997).

Jsem nositelem nejvyššího bulharského státního vyznamenání Stara Planina 1. stupně a polského státního vyznamenání Krzyz Oficerski Orderu Zaslugi Rzeczypospolitej Polskiej.

Perfektně hovořím bulharsky, polsky a rusky, angličtinu ovládám spíše pasivně.

Zpět na začátek
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal Narozen 1952 v Praze v umělecké rodině - oba rodiče byli sochaři
Po mnoha peripetiích a důsledcích své politické činnosti po roce 1968 i různých studiích a zaměstnáních (zahradník, kulisák) dokončil šperkařskou Střední umělecko průmyslovou školu v Turnově v roce 1996.
Pracoval pak v klenotnickém ateliéru Ústředí uměleckých řemesel Praha do roku 1978
Byl technologem v družstvu umělecké výroby Soluna Praha do roku 1980
Vedl atelier restaurování drahých kovů v Státních restaurátorských ateliérech Praha do roku 1982
Ve svobodném povolání od roku 1982 se věnujel šperku, plastice a malbě.
Účastnil se na řadě kolektivních výstav u nás i v zahraničí a získal několik zahraničních cen 1978 a 1981 Bronzovou medaily na International Pearl Design Contest v Tokyu a měl také několik samostatných autorských výstav.
V roce 1990 založil Galerii Rozehnal kde jako kurátor dosud uspořádal na 90 výstav současného výtvarného a užitého umění.
Byl starostou části Prahy 5 a od roku 1998 do roku 2006 byl poslancem Parlamentu České republiky , kde se zabýval mediální legislativou, autorským právem, ochranou kulturního dědictví a podporu umění v několika sněmovních výborech a podvýborech.
Trvale se kromě výstavní činnosti své galerie věnuje plastice , šperku a malbě a publikuje texty v odborných a regionálních tiskovinách. Je také příznivcem moderního jazzu (byl členem Jazzové sekce od roku 1996) a golfu.

Zpět na začátek
Ing. Jiří Šenkýř
Ing. Jiří Šenkýř Osobní údaje
Narozen 17. 2. 1952 v Brně; stav: ženatý; trvalé bydliště: Blažíčkova 3, Žďár nad Sázavou, 591 01; telefon: 723 020 380
Vzdělání
1967 – 1970
Střední všeobecně vzdělávací škola, Brno, Křenová, maturita

1970 – 1975
VUT, Brno, Fakulta elektrotechnická, obor technická kybernetika (diplomová práce)

1978 – 1980
ČVUT, Praha, specializace bezdemontážní diagnostika (postgraduální studium)

1987 – 1988
kurs systémového inženýrství (3 semestry)

1992
Masarykova universita, Brno (kurs Moderní demokratická místní správa – kurz, osvědčení)

Zaměstnání
1975 – 1990
Žďas, Žďár nad Sázavou, vedoucí údržby NC strojů

1990 – 1990
ONV, Žďár nad Sázavou, tajemník

1990 – 1996
Město Žďár nad Sázavou, zástupce starosty (aktivity související s výkonem funkce: Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko, předseda; Vírský oblastní vodovod,člen předsednictva; Vodárenská akciová společnost, a.s., předseda dozorčí rady; Lesní družstvo obcí Přibyslav, člen kontrolní komise

1996 – 2002
Senát PČR, senátor (předseda Klubu senátorů KDU-ČSL; člen Organizačního výboru; člen Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice; člen Delegace parlamentního shromáždění OBSE; člen Podvýboru pro lesní a vodní hospodářství (2 roky); člen Podvýboru pro boj s korupcí (2 roky)

od 2003
Povodí Moravy, s.p., specialista

Jazykové znalosti
rusky aktivně, německy pasivně, anglicky základy

Znalosti PC
základní uživatelské (MS Outlook, MS Office), internet

Zpět na začátek
Katarína Vaculíková
Katarína Vaculíková Scenáristka, dramaturgyně a redaktorka
* 22. 5. 1948 Piešťany, ČSR

Zaměstnání
od 1995
ČT, redaktorka

1993 – 1995
ČT, tisková mluvčí

1991 – 1993
Kancelář prezidenta republiky, Pražský hrad

1990 – 1991
FSB, dramaturgyně

1973 – 1990
Filmové studio Barrandov, scenáristka

1967 – 1968
Dokumentární film Praha, asistentka produkce

Vzdělání
1968 – 1973
FAMU, Praha, obor televizní a filmová scenáristika a dramaturgie, studium ukončené diplomem a magisterským titulem

1963 – 1967
Střední průmyslová škola filmová v Čimelicích u Písku, maturita

Tvorba
Televizní a rozhlasové hry: Janko Bouřka, Děkuji vám za laskavost, Láska pro čtyři hlasy, dokument o čs. boxu

Filmy: Jakub (cena ČLF za scénář, hlavní cena na MFF v Teheránu a MFF v Gottwaldově), Nevěsta k zulíbání (cena ČLF za scénář), Píseň nemilovaného (koprodukce Francie-ČSSR), Citlivá místa

Publikační činnost: Lidová demokracie, Práce, Svobodné slovo, Nové knihy, po roce 1993 články o ČT v Respektu, Květech, Týdeníku Televize ad.
Členka Filmového a televizního svazu a Syndikátu novinářů.

Bezpartijní, nikdy nebyla v KSČ.
Negativní lustrační osvědčení (záznamy StB v Archivu MV v Pardubicích vedeny v letech 1978-1986 na sledovanou osobu).

Rozvedená, dcera 19 let.

Zpět na začátek
Ing. Václav Žák (*1945)
Ing. Václav Žák Vystudoval Fakultu technické a jaderné fysiky v Praze. Od roku 1968 do roku 1989 pracoval na vývoji operačních systémů počítačů 3. a 3.5 generace ve Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze.

Během sedmdesátých let se podílel na organizování neoficiálních aktivit (filosofické semináře, šíření neoficiální literatury, technická pomoc samizdatu). V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Byl členem předsednictva Kruhu nezávislé inteligence, předsedou Pražské komise Československé nadace Charty 77, členem správní rady Středoevropské university aj.

Na začátku roku 1990 se stal ředitelem odboru informatiky na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V červnu 1990 byl zvolen do České národní rady a stal se jejím místopředsedou. Patřil mezi zakladatele Občanského hnutí.

Po odchodu z politiky v roce 1992 se věnoval publicistické a vědecké činnosti. Je členem Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Je autorem knih o programování, eseje Rizika mobilizační politiky, redaktorem týdeníku Ekonom, šéfredaktorem dvouměsíčníku Listy. Přednáší teorii transformace v Ústavu politologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Zpět na začátek
Doc. JUDr. Alena Macková, PhD.
Alena Macková Narozena 18. března 1963.

Po maturitě na gymnáziu v roce 1981 vystudovala v roce 1985 Právnickou fakultu University Karlovy v Praze. Disertaci obhájila tamtéž v roce 1996. Habilitovala se v roce 2002.

Pracuje na PF UK.

Členkou Rady je od 20.7.2005 (byla navržena poslaneckým klubem ODS).

Zpět na začátek