Ano, může. Dne 1. června 2013 vstoupila v platnost novela zákona č. 231/2001 Sb., o vysílání, a prováděcí vyhláška, která v této věci umožňuje zásah Rady.

Dlouhý čas přitom platilo, že problematika zvýšené hlasitosti reklamních bloků nebo sponzorských vzkazů oproti ostatnímu vysílání nebyla upravena zákonem a Rada se jí navzdory vysokému počtu diváckých stížností nemohla zabývat.

Rada proto oslovila volební výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se žádostí, aby se touto problematikou zabýval a eventuálně inicioval změnu zákona. Tato snaha Rady přinesla výsledky.

Parlamentem ČR byl přijat zákon č. 406/2012 Sb., který hlasitost televizní reklamy upravuje, s účinnosti právě od 1. června 2013. Novela ukládá provozovatelům televizního vysílání povinnost zajistit to, aby reklama, teleshopping a označení sponzora byly vysílány takovým způsobem, že hladina hlasitosti jejich vysílání je v souladu s technickou specifikací stanovenou vyhláškou, kterou podle ustanovení § 5 písm. y) vydá Rada.

Prováděcí vyhláška byla Radou přijata dne 14. května 2013, s účinností od 1. června 2013, a byla publikována ve Sbírce zákonů. Rada je tedy v dané věci oprávněna konat.

Z analytických materiálů, které má Rada k dispozici, však vyplynulo, že divácká veřejnost zpravidla nesprávně interpretuje ustanovení zákona, kterým byla stanovena omezující hlasitost obchodních sdělení. Diváci ve svých podáních vycházejí z předpokladu, že veškeré televizní vysílání by od 1. června 2013 mělo mít stejnou úroveň hlasitosti. To však zákon neukládá. Zákon pamatuje pouze na hlasitost reklamy a dalších obchodních sdělení. V důsledku tak v některých případech může přetrvávat pocit diváka, že reklama je ve vysílání příliš hlasitá, a to zejména tehdy, kdy je reklama vložena do pořadu, který je vysílán tišeji.

Podle zmíněné zákonné novely je provozovatel televizního vysílání nyní povinen zajistit, aby reklamy, teleshopping a označení sponzora byly vysílány takovým způsobem, že hladina hlasitosti jejich vysílání je v souladu s technickou specifikací stanovenou vyhláškou, kterou vydá Rada. Stejná regulace se vztahuje také na vysílání zvukových nebo zvukově-obrazových prostředků oddělujících reklamu a teleshopping od ostatních částí vysílání.

Prováděcí vyhláška, která konkrétní limity stanoví, je určitou technickou normou svého druhu a její text není bohužel příliš čtivý, a to v nemenší míře platí i pro technické dokumenty EBU a ITU, na které se vyhláška odvolává.

Podle vyhlášky č. 122/2013 Sb. je hladina hlasitosti televizní reklamy, teleshoppingu a označení sponzora normována na cílovou hladinu –23,0 LUFS (LUFS – jednotka hlasitosti vztažená k celému rozsahu hlasitosti v signálu, který odpovídá rozmezí –70 až 0 LUFS), s maximální odchylkou +/– 1,0 LU (LU – jednotka hlasitosti zvukové složky televizního signálu odpovídající 1 dB) a maximální povolená skutečná špičková hladina hlasitosti reklamy, teleshoppingu a označení sponzora je –1 dBTP (dB skutečné špičky). Hodnota –70 LUFS ve vysílaném signálu odpovídá tichu a hodnota 0 LUFS odpovídá zvuku o maximální hlasitosti.